À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zúrivcov z Trollhättanu som mal najradšej v časoch, keď si ešte hovorili CROWN OF THORNS, pretože albumy „The Burning“ (1995) a hlavne „Eternal Death“ (1997) boli v rámci švédskeho melodického death metalu svojou vysokou agresivitou a zároveň ponurou atmosférou originálnymi a mocnými dielami. Rovnako vydarený bolo „debut“ THE CROWN, „Hell Is Here“, trochu návrat ku koreňom, tu a tam vplyv odpáleného rockandrollu, ale tá typická divokosť a vášeň tam stále bola. Neskoršia tvorba mi časom začala splývať, systém „čo rok, to album“ nedáva veľký priestor na vývoj, akurát som časom zaznamenal väčší príklon k starému besnému thrash metalu.
Po niekoľkoročnej odmlke sa THE CROWN v roku 2010 vrátili s albumom „Doomsday King“, ktorý retrospektívne a hlavne po porovnaní s aktuálnou novinkou hodnotím ako vydarený návrat do obdobia medzi „Eternal Death“ a „Hell Is Here“, má to dobré melódie, zároveň solídny ťah a v prvom rade si kapela stále drží typický ksicht. Skrátka nahrávka, ktorá potrebovala poriadne napočúvanie a aj pamätníka, potom tie súvislosti doklapli a výsledný verdikt mohol byť „v rámci klasickej podoby tohto žánru stále veľmi dobrá práca, tak za 7,5/10 v pohode.“
Novinka z januára tohto roku sľubovala veľa, aj vďaka návratu pôvodného vokalistu, nakoniec však ani veľmi nie je čo oslavovať. Album sa dosť často v strednom tempe valí 50 minút, pričom tu by tak o 10 menej veci skôr prospelo. Kolekcia občas veľmi solídnych harmonických a atmosférických nálad je rozbitá nariedením prílišnou rutinou – THE CROWN rozoznáte bez problémov, len by ste od nich aktuálne prijali viac toho doteraz nepočutého, resp. naozaj vydareného. Vokál je v poriadku, dravý, zlostný a dôrazný, zvuk má album dobrý. Čudesným dramaturgickým nápadom je zaradenie coveru „Eternal“ od PARADISE LOST („Gothic“) ako v poradí štvrtej skladby. Švédi ho urobili na úrovni, aj atmosférou celkom zapadá, ale lepšie by mu to pristalo na konci. Inštrumentálka „Meduseld“ pred záverečnou „Godeater“ neurazí, celkovo však mám pocit, že smrť síce nie je mŕtva, ale u kapely si vzala dovolenku.
6 / 10
Cobra Speed Venom (2018)
Death Is Not Death (2015)
Doomsday King (2010)
Crowned Unholy (2004)
Possessed 13 (2003)
Crowned In Terror (2002)
Deathrace King (2000)
Hell Is Here (1999)
Eternal Death (1997)
The Burning (1995)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Century Media Records
Stopáž: 50:32
Co sa stalo, nejak ma to album obislo bez povsimnutia
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.